Z malé rodinné firmy lídrem trhu

Skupina Raben Group letos slaví 90. výročí. Přemýšlel jste o historii své rodiny a o tom, jak to všechno vlastně začalo? Jste na to všechno hrdý? Mohl byste zmínit něco konkrétního, co jste za posledních 20–25 let udělal správně?

Myslím, že jeden z nejdůležitějších okamžiků v mém životě byl Štědrý večer roku 1989, kdy jsem rodičům sdělil, že odjíždím do Polska. Bylo to v době, kdy ve východní Evropě nastal čas změn, a já jsem toho chtěl být součástí. Můj táta hledal někoho, kdo by byl ochoten odjet na východ, do Polska, aby tam založil firmu. V té době mi bylo dvacet jedna let a nemohl jsem se dočkat. Samozřejmě tomu předcházely určité přípravy. Do Polska jsem se přestěhoval, když mi bylo dvacet dva, a myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě, protože tam to všechno začalo. Využil jsem příležitosti, která byla pro mě velmi důležitá a přinesla do mého života velké změny. Znamenalo to zároveň nový začátek pro naši společnost. V roce 1991 firma fungovala již šedesát let. Vedl ji můj děda, který ji založil a později předal mým rodičům. Na nizozemské poměry to byla velmi malá společnost – zaměstnávala tehdy okolo třiceti lidí. Když jsem využil této příležitosti a vydal se na východ, museli jsme se naučit fungovat ve zcela novém prostředí, ale postupně jsme společnost začali rozšiřovat. A nyní, o třicet let později, nezůstalo jen u východní Evropy, ale rozrostli jsme se i na západ. Za uplynulých devadesát let firma prošla obrovským vývojem. Ale prvním krokem bylo na začátku 90. let minulého století rozhodnutí odjet do Polska.
 

Rád bych se zeptal na vaši rodinu, na vašeho otce a dědečka. Váš dědeček firmu založil v roce 1931. Můžete nám říci něco o tom, jak to ve společnosti vypadalo ve 30. či 40. letech?

Začátek musíme hledat na naší farmě, kterou můj bratranec mimochodem provozuje dodnes. Je jen o několik let mladší než já, takže je to také třetí generace. Nejprve farmu převzal můj strýc a poté bratranec. To je tedy to místo, kde to vlastně všechno začalo, a stále tam je. Dokonce tam dodnes stojí i původní garáž, kde parkovaly nákladní vozy. Můžete ji navštívit a pocítit to. Firmu založil můj děda. Později ji převzali můj otec se strýcem. Otec pocházel z deseti dětí. A tak každý z těchto deseti sourozenců přirozeně něco zdědil. Můj otec a matka společně převzali dopravu. Myslím, že spolu tvořili velmi dobrý tým. Otec byl podnikavý, vždy plný odhodlání a nasazení, zatímco máma vše řídila ze zákulisí a dohlížela, aby všechno běželo, jak má. Pravděpodobně v mnoha rodinách dnes ženy plní tuto důležitou roli. Byl to dobrý recept na úspěch. Táta zemřel v roce 2016, ale máma je stále čilá a plná energie. Kromě práce ve firmě se zapojuje také do řady společenských aktivit a činnosti neziskových organizací. Můj bratr Marco je ve společnosti také aktivní. Má na starosti technické záležitosti a nákladní dopravu pro německý trh. A tak nějak vypadá naše rodina. Mám milovanou manželku Ilonu a tři dcery. Mým synem je mé hobby – naše firma.

Setkal jste se při zakládání firmy v Polsku s nějakými potížemi?

Ano, ovšemže jsem se musel potýkat s potížemi. Představte si, že potřebujete na místních úřadech vyřídit různé formality, ale nedomluvíte se zdejším jazykem. V té době ještě téměř nikdo nemluvil anglicky ani jiným jazykem, jako například německy. Nezbylo mi než se nejprve naučit místní řeč a pochopit zdejší kulturu, která byla toho času ještě odlišnější než dnes ve srovnání s Nizozemskem, mým rodištěm. Byl jsem docela otevřený, liberální a snažil se na věci nahlížet ze širšího úhlu pohledu. Východní Evropa na počátku 90. let byla zcela odlišným prostředím. Neměl jsem prakticky žádný kontakt se svou domovinou, s přáteli a rodinou, protože v té době byly telekomunikační systémy přinejmenším žalostné, nebo dokonce neexistující. Takže ano, začátky byly náročné, ale také to byla skvělá příležitost naučit se novým věcem. Zejména první tři roky představovaly v mém životě velmi intenzivní období neustálého učení. Bylo mi dvacet dva, musel jsem si osvojit podnikání v novém prostředí, naučit se nový jazyk, poznat novou kulturu a potýkat se s řadou překážek. Na počátku 90. let nebylo například vůbec snadné zřídit si telefonní linku, myslím tím kancelář s telefonem. Dnes si život bez všudypřítomných telekomunikací ani nedokážeme představit.

Proč jste si jako první sídlo společnosti v Polsku vybral právě Poznaň?

První právní subjekt jsem vlastně založil v Lodži, tedy ve středu Polska. Když jsem o tom ale později přemýšlel, nebyl jsem si už tak jistý, zda je Lodž tím pravým místem, protože textilní průmysl se na počátku 90. let hroutil. Rozhodli jsme se přesídlit do Poznaně a já začal hledat nové místo. Můj otec se ke mně připojil. Jednoho pátečního večera jsme navštívili nejmenovaný hotel v Poznani. Přišli jsme tam kolem desáté večer a u baru jsme zahlédli dávného přítele mého otce. Svěřili jsme se mu, že hledáme kancelář v dobré lokalitě, vybavenou pevnou linkou a faxem, což bylo tehdy důležité. No a on řekl, že by o něčem věděl v západní části Poznaně. Přímo na přístupové cestě z Berlína, což byla ideální lokace. Měli jsme dokonce dvě pevné linky a fax. Z části získaného prostoru jsem si mohl vytvořit i bydlení. Lepší začátek v Polsku jsem si nemohl přát.

Napadají vás další úspěchy z období počátků firmy, které se z dnešního pohledu zdají triviální a zanedbatelné, ale v 90. letech jich bylo opravdu těžké dosáhnout?

V dnešní době není problém v Polsku, Německu a v celé střední Evropě sehnat prémiové skladové prostory k pronajmutí. Na počátku 90. let to však nebylo vůbec možné. Prvním naším skladem pro účely smluvní logistiky byl starý hangár, který jsme si pronajali od místního farmáře, jenž prostor do té doby využíval k sušení obilí. Plocha objektu čítala okolo 700 m², ale nebyla zde žádná podlaha. Tu jsme nakonec instalovali sami.

Když se nyní ohlédnete zpět, čekal jste, že vaše myšlenky a kroky budou mít takový úspěch? Napadlo vás, že se z podniku vyvine tak silná mezinárodní společnost? Bylo to součást vaší vize?

Někde musíte začít, ale nikdy nevíte přesně, kde skončíte. Tehdy v 90. letech jsme si nemohli být jisti, jakým směrem se bude východní Evropa ubírat. Země od Pobaltí až po Bulharsko vnímáme jako součást střední Evropy, protože tak je tato část kontinentu označována na mapě. Mnozí ji však stále berou jako východní Evropu. V této části Evropy může dojít ke vzniku řady nepředvídatelných situací. Dobrým příkladem je Ukrajina a současné dění v Bělorusku. Totéž hrozilo v 90. letech také v Polsku, České republice nebo Maďarsku. Nebylo snadné si tehdy představit, že tato část Evropy bude tak hospodářsky silná a úspěšná a že my toho budeme součástí. Polsko vstoupilo do NATO a EU. To bylo něco, s čím žádný podnikatel na počátku 90. let nepočítal. V dnešní době se nad tím nikdo ani nepozastaví. Na druhou stranu si myslím, že bychom se jako mladší generace, a zejména ti nejmladší, měli zamyslet nad tím, jak velkou hodnotu má dnes pro nás být součásti Evropy a Evropské unie. Musíme o ni pečovat. Sám sebe považuji rozhodně za Evropana. Nejsem typický Holanďan, nejsem ani Polák, jsem Evropan a věřím v Evropu. My všichni se však musíme zasadit o to, abychom udrželi Evropu v současné podobě. Její demokracie nespočívá jen ve svobodě dělat, co se mi zlíbí. Demokracie spočívá v tom, že přebíráme odpovědnost a udržujeme tyto hodnoty naživu. Evropa je propojená, a pokud chceme mít v Evropě mír, musíme na tom velmi tvrdě pracovat.

Vraťme se nyní k vaší společnosti. Kolik lidi v současné době zaměstnáváte? A jaká byla v tomto ohledu situace v 90. letech?

Jsme lídrem na trhu. Skupina Raben Group má v současnosti okolo deseti tisíc zaměstnanců. V roce 1991 jsme měli třicet pět zaměstnanců v Nizozemsku a po roce provozu náš tým zaměstnanců v Polsku tvořilo dvanáct pracovníků. Koncem roku 1991 jsme tedy zaměstnávali bezmála padesát lidí.

Co je pro vás nejlepší známkou úspěchu? Co vás s ohledem na společnost a její úspěchy těší nejvíce?

Těší mě a jsem hrdý na to, když vidím, jak se naši zaměstnanci rozvíjejí. Každý začne na nějaké pozici a pak krok za krokem uvnitř společnosti roste. Některým je po nějaké době svěřeno vedení provozu v rámci oddělení, depa nebo země. Vždy, když to vidím, jsem hrdý na to, co dosáhli. To je pro mě velkým zadostiučiněním, protože se rád obklopuji lidmi, kteří na sobě pracují. Jsme podnik, ve kterém musíme rozumět detailům a věnovat jim pozornost. V logistice se ďábel skrývá v detailech a ti, kteří to pochopí, budou úspěšní. Zajistit optimální realizaci jednotlivých projektů není vůbec snadné, protože vše závisí na lidech. Na tom, zda mají rádi práci, kterou vykonávají, a zda mohou a jsou ochotni přispět k úspěchu. V naší branži, která se vyznačuje vzájemnou blízkostí v rámci pracovního týmu a zejména blízkostí k zákazníkům, klademe důraz na znalost jednotlivých činností a týmovou spolupráci. Prodáváme příslib a tento příslib musí být splněn. Jde o zcela odlišný přístup. Lidé se zaměřením na služby, pro které je práce se zákazníky vášní, budou při rozvoji této činnosti velmi úspěšní.

Nejlepším příkladem vašeho úspěchu je tedy držení se trvalých hodnot?

Člověk, v němž se odráží hodnoty společnosti Raben, má jistě velmi dobré předpoklady pro úspěch v rámci skupiny. Máte-li zaměstnance, který zrcadlí dané hodnoty, ale neplní výkonové normy, je to problém. Pokud však zaměstnanec plní normy, ale nemá žádné hodnoty, pak máme velký problém. Věříme v hodnoty společnosti Raben, které utváří naši kulturu. Hodnoty jsou ukazatele směru, kterým chceme, aby se naše společnost ubírala dnes i v dalších letech. A to nemám na mysli dva nebo tři roky, ale další generace. Naše firemní hodnoty jsou pro nás nesmírně důležité. Neméně důležitá je dokonalá znalost provozu. Ta je zárukou úspěchu. Třetím klíčovým požadavkem je schopnost sloužit zákazníkům. Zákazník je pro nás vždy na prvním místě. Kombinace těchto tří prvků je klíčem k našemu úspěchu. V této souvislosti používáme jednoduché úsloví: „Lidé s drivem“. Je to jako ve fotbalovém týmu. Tvoří-li tým řekněme z 80 % hráči, kteří si vzájemně vyhovují a doplňují se, jsou šance na vítězství vysoké. Jsou-li v týmu tři kvalitní fotbalisté, ale výkon ostatních hráčů je podprůměrný nebo mizerný, nebudou tito tři hráči sami schopni zajistit úspěch celého týmu. Na úspěchu se musí podílet celý tým; takový tým nás žene vpřed a my si ho vážíme.

Jsem poctěn a hrdý stát v čele týmu deseti tisíc lidí, plnit funkci CEO Raben Group a čerpat tak uspokojení z práce jak s našimi zaměstnanci, tak se zákazníky. Tohle má pro mě skutečný význam. Kdybych se mohl narodit podruhé, přál bych si mít stejnou příležitost, chtěl bych v životě dostat tutéž šanci.

Myslíte, že jste některé z těchto hodnot zdědil po svém otci nebo dědečkovi?

Nepochybuji o tom, že podnikatelská krev nebo DNA pocházejí od předchozích generací. Můj otec podnikal a stejně tak můj děd. Tuto DNA zároveň sdílejí také všichni sourozenci mého otce. Jeden má farmu, druhý vlastní prodejnu, třetí je spoluzakladatelem řetězce supermarketů. Teď už jsou sice starší, ale za svých aktivních let se všichni věnovali různým podnikům. Takže ano, máme to v krvi.

Myslíte tedy, že za určitých podmínek je lepší zaměstnat někoho s nižší kvalifikací, ale s otevřenější myslí?

Máme-li ve společnosti možnost podpořit stávajícího zaměstnance, který je otevřený, snadno se učí, nechybí mu empatie, má vůdčího ducha a zájem se dále rozvíjet, tak to uděláme. V profesionálním životě jsem mnohokrát zažil situaci, kdy interní uchazeč byl daleko méně připravený na určitou pozici než někdo zvenčí. Ale tento ideální, kvalifikovanější uchazeč nevnímal nabízené místo jako nový cíl nebo novou výzvu, ale jako pouhý přechod od konkurence a běžné zaměstnání. Takovému uchazeči bychom práci nenabídli. Za každou cenu se snažíme podporovat vlastní zaměstnance, protože věříme, že toto jsou lidé se správnými hodnotami, správnou DNA. Mají přehled o naší společnosti a souvisejících činnostech a jsou si vědomi hodnoty, kterou přikládáme našim zákazníkům. Takový lidem jsme připraveni dát příležitost.

Po dosažení jednoho cíle, v tomto případě stát se předním dopravcem v Polsku, si stanovíte cíl nový. Vím o tom, že jste začali budovat vlastní dopravní síť v Německu.

Nikdy nehledám tu nejsnazší cestu. Vždy se vydám směrem, kde je třeba hodně budovat a tvořit. V Polsku jsem takto postupoval při rozvoji různých sítí: paletová distribuční síť, distribuční síť čerstvých potravin nebo sběrná síť. Stejný postup jsem pak uplatnil v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Pobaltí i na Ukrajině. Všude tam jsem postupoval velmi aktivně. Situace na těchto trzích se ale vyvinula způsobem, který mi umožnil předat jejích řízení zkušenějším lidem. Nyní se angažuji v Německu, kde budujeme vlastní přepravní síť. V roce 2011 jsme se rozhodli síť spustit ve velkém měřítku a dnes vidíme, že to opravdu funguje. Nebylo to samozřejmě snadné, protože německý trh je vysoce konkurenční. Vybudování sítě v této zemi představuje velkou výzvu, ale nepochybuji o správnosti tohoto rozhodnutí v rámci skupiny. Časová investice do německého trhu nakonec dosáhne deseti let. Projekt bude vyžadovat vysoké náklady a spoustu energie, ale Německo s osmdesáti miliony spotřebitelů je největším exportním trhem přímo v centru Evropy. Tato země je pro nás všechny zkrátka velmi důležitá. Přibližně 50 % našich mezinárodních zásilek, tedy každá druhá zásilka ze všech ostatních zemí, jako je Nizozemsko, Polsko, Česká republika nebo Maďarsko, směřuje do Německa nebo z Německa pochází.

Dovolte mi dotaz týkající se rychlosti, s jakou přijímáte rozhodnutí. Zdá se, že společnost Raben si velmi zakládá na pohotovém jednání a rychlé reakci na příležitosti. To je také součástí vaší DNA?

Neučinit žádné rozhodnutí je největší chyba, jakou kdy můžete udělat. Trh se mění velkou rychlostí, a pokud chcete uspět, musíte se rozhodovat rychleji než ostatní. Věřím v naši schopnost činit rychlá, efektivní rozhodnutí. V současném světě se vše mění opravdu závratnou rychlostí. Měli bychom hledat způsoby, jak učinit Evropu konkurenceschopnější vůči zbytku světa. Poběžíte-li maraton s dvacetikilovým batohem na zádech, nebudete dostatečně rychlí, abyste vyhráli. Musíte být svižní, zbavit se zátěže, zhubnout, koupit si kvalitnější boty, nepodceňovat tvrdý trénink – a pak se stanete vítězem. My v Raben se nechceme vláčet s dvacetikilovou zátěží, ale chceme se účastnit maratonu v Evropě a chceme do cíle doběhnout jako první. Věříme, že evropské prostředí nám umožní být lepší než ostatní hráči na trhu.

Chtěl jsem se také zeptat na roli lidského faktoru ve vaší společnosti. Máte ke svému týmu blízko?

Za chodem celé firmy stojí lidé, se kterými trávím tolik času, kolik jen mohu. Zejména u klíčových projektů, v jejichž rámci vytváříme něco velkého, se snažím přispívat, jak jen to jde, a vnášet do nich další hodnotu. To přirozeně vyžaduje čas, což mi nevadí, protože svou práci dělám rád. Beru to spíše jako hobby. Pokud ráno vstáváte do práce s myšlenkou, že ji neděláte rádi, pak byste měli dělat něco jiného. Dokážete-li si užívat čas strávený na místech, se zákazníky nebo prací na projektech, stává se pro vás práce koníčkem. Tuto myšlenku se snažím předávat svým lidem, aby i oni okusili tu zmiňovanou DNA a nadšení z růstu společnosti. Chci jim předat co možná nejvíce. A to je v kostce klíč k našemu úspěchu. Být tam, kde jsou lidé. Pro mě je to snadné, protože svou práci dělám rád.

Je pravda, že jste v minulosti bydlel v malém bytě hned vedle skladu? Takže jste měl od počátku velmi blízko všemu dění?

Po příchodu do Polska jsem si našel kancelářské prostory, v jejichž části jsem si zřídil pokoj. Bylo to skvělé. Probouzel jsem se přímo v práci a neztrácel čas dojížděním. Zároveň jsem ale musel být po nocích na telefonu a řešit s řidiči různé problémy. Taková byla tehdy situace. V roce 1994 jsme se přesunuli do lepších, větších prostor v obci Gądki. Zde jsem měl k dispozici již celý byt, který byl součástí prostor společnosti. Žil jsem tam pár let. Když mí rodiče provozovali společnost v 80. a 90. letech, byli ve stejné situaci. Sídlo společnosti bylo v podstatě doma. Později se společnost přesunula do průmyslové zóny a máma tam žije dodnes. Z bývalé kanceláře vznikl obývací pokoj. S bratrem Markem jsme tedy vyrůstali přímo ve společnosti. Takhle jsme odmalička vyrůstali, a proto jsme takoví, čím jsme dnes.

Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu ze života ve firmě?

Občas jsem propadal zoufalství z věčného vyzvánění telefonu. V té době totiž ještě fungovaly hraniční přechody a řidiči často v noci řešili problémy s doklady nebo něco jiného. Málokdy jsem se doopravdy vyspal. Dnes se tomu dokážu zasmát, ale tehdy to žádná legrace nebyla.

Je pravda, že jste jednou musel přerušit jednání, abyste jednomu z řidičů pomohl přistavit kamion k rampě?

Ano, a nebylo to jen jednou. Vzpomínám si, jak jednou, to když jsem ještě žil v Gądki, dorazil k domu kolem desáté jedenácté v noci kamion. Byl jsem unavený a chtěl jít spát, ale řidič si nemohl poradit se vzduchovým systémem, který v chladném počasí zamrzl. Nevěděl, co dělat, a stál se svým autem přímo před mým oknem. Nedokázal rozpojit soupravu a já naštěstí dostal nápad. Seběhl jsem dolů s kbelíkem horké vody, kterou jsem vylil na zamrzlou část. A bylo po problému. Když jsme vyrůstali, byli jsme velmi aktivní a často pomáhali při nakládce a vykládce kamionů. O sobotách a nedělích, když se kamiony vracely kvůli nakládání nebo vykládání, jsme tuto práci dělali v Nizozemsku. No a v Polsku to bylo totéž. Když jsme tady začínali, přes den jsem pracoval v kanceláři a po večerech jsem pomáhal skladníkům. Bylo to jako dobrá posilovna.

Co děláte, když si potřebujete odpočinout a uvolnit se po náročném týdnu nebo měsíci? Máte nějaký zaručený recept?

Běhám. Vstanu brzy ráno, v sobotu nebo v neděli, dám si jednu dvě kávy, po hodině jsem plný energie a vyrazím do lesa. Bez hudby, v tichu a sám jen tak běžím a poslouchám zpěv ptáků. Tu a tam narazím i na lesní zvěř. To je pro mě skutečný relax. Prostě běžím a v hlavě se mi začnou rodit myšlenky. Přemýšlím o něčem, co se přihodilo nebo se má stát, často podvědomě. Občas si po osmi, deseti, dvanácti kilometrech uvědomím, že mě napadlo řešení nějakého problému nebo úkolu.

Poté se vrátím domů, abych si užil společnou snídani s rodinou. Tyto chvíle mají pro mě skutečnou hodnotu.

Letos slavíte 90. výročí založení skupiny Raben Group. Kde vidíte svou společnost, jak si představujete svět a Raben Group v příštích 10 letech?

Za dalších deset let naše pozice v Evropě ještě více posílí, expandujeme do několika dalších zemí a posuneme naši společnost dál. Jsem si jistý, že se současným skvělým týmem dosáhneme řady ambiciózních cílů. Stejně jako dnes budeme i za deset let hledat způsoby, jak expandovat do oblastí mimo Evropu. Možná se nám to podaří ještě dříve, než oslavíme sté výročí, což je vzhledem k současné situaci dost pravděpodobné. I nadále budeme rozšiřovat své geografické působení, aniž bychom rozšiřovali portfolio produktů a segmentů, protože věříme, že jsme v tuto chvíli ve správných segmentech. Budeme pokračovat v práci na inovacích s cílem odlišit se od konkurence coby inovativnější společnost. Zaměříme se na flexibilitu, abychom byli ještě flexibilnější a rychlejší než nyní. Chci udržet DNA skupiny, ze které vychází označení „Lidé s drivem“, na stejné úrovni jako dnes.

Jistě. Myslíte si, že je odvětví logistiky udržitelné?

O tom, zda tomu tak je, či nikoli, nelze pochybovat. Odpověď zní „rozhodně ano“. V oblasti udržitelného rozvoje chceme udávat směr, a to nejen provozem ekologických kamionů, ale také prostřednictvím jednotlivých procesů, které by měly být co možná nejšetrnější k životnímu prostředí. Nadále budeme implementovat naši strategii CSR. To je nutnost. Planeta, kterou po sobě zanecháme, bude domovem našich dětí a vnoučat. Pokud o ni nebudeme pečovat, jejich život nebude snadný. Je to naše odpovědnost, je to naše povinnost. Kromě toho poroste i množství zákazníků, kteří se k nám na cestě k udržitelnosti připojí. Myslím, že coby „váš partner v logistice“ máme co nabídnout.